Oblast Zirelltalských Alp nabízí několik středisek mající společný jmenovatel – výchozí bod z údolí řeky Ziller. Ne že by tu bylo málo sjezdovek – to rozhodně ne.
Celá oblast Zillertal nabízí 428 km upravovaných tratí a protože je neobyčejně rozsáhlá dělíme do tří regionů: Fügen Hochfügen Kaltenbach Zell situovaný v nižších partiích, Mayrhofen Finkenberg v místech, kde se Zillertal dělí na čtyři postranní údolí, a nejvýše Tuxské údolí s ledovcovým areálem Hintertux.

Přesto jsou mezi námi tací, kteří upraveným sjezdovkám příliš neholdují a přednostně si užívají jízdu v hlubokém prašánku uprostřed majestátných skal. Nepatřila jsem k nim až do poslední návštěvy Alp. Pokud člověk překoná strach a pustí se do horské divočiny je to nádhera.

Řekla bych že nejhezčí byly v oblasti ledovcového areálu Hintertux. První z nich začínal blízko nejvyššího vrcholu. Sjeli jsme kousek po červené sjezdovce nejvíce vlevo až k horní stanici sedačky odtud po pravé straně vede červená sjezdovka, my však zvolily stranu levou a pustili se z prudkého kopce. Sem tam je třeba dávat pozor na skály při horších sněhových podmínkách Asi po sto metrech se lze opět napojit na sjezdovku. Na mapách je tato cesta značená jako černá sjezdovka.

Druhý freeride, kterého jsem se zúčastnila jsme podnikli také na v areálu Hintertux a byl sice krátký, ale „výživný“. Od horní stanice prvního vajíčka jsme se daly po červené sjezdovce číslo 2. Ve chvíli kdy se sjezdovka začíná točit doprava můžete to vzít rovně dolů – my jsme si v tomto asi úseku užívali krásných boulí. Avšak vzpomínaný freeridový úsek sjezdu je až o hodně níž po pravé straně již zmiňované sjezdovky 2, která se posléze ústí do sjezdovky 2a. Vstup je velmi úzký a prudký mezi dvěma skálami. Ale když projedete otevře se před vámi krásný terén po levé ruce lemovaný malým skalním masívem a dole vyjedete přímo na sjezdovku.

Ke třetímu sjezdu v oblasti ledovce bylo třeba vyjet vlekem na modrou sjezdovku číslo 12. trasa vedla nejprve podél této sjezdovky po levé ruce podél skalních štítů a pokračovala stále dolů pod spodní stanici. První třetinu tvořil otevřený terén plný hlubokého sněhu. Potom se kolem nás utvořilo jakési korýtko – po levé ruce stále skály napravo už sem tam koukaly také. Korýtko nás vyplivlo opět hned na sjezdovce tentokráte číslo 13, která nás po celou dobu jistila zprava. V Hintertuxu to byl asi nejdelší sjezd mimo sjezdovku a řekla bych i díky lehkému hlubokému sněhu, nejhezčí.